Žiji jen jednou... tak budu žít naplno a NIKDY se nevzdám!

Já jsem Sára a každý je víc,,,

29. prosince 2013 v 23:38 | Mcstery |  Sára, jméno mé!

Vítejte na mém blogu




Jmenuji se Sára a chtěla bych Vám vyprávět svůj příběh…

Je mi 19let a bydlím v "okresovém" městě ve Středočekém kraji v jednom malém bytě blízko centra. V bytě bydlím já, rodiče, bratr, 2 pejsci a 2 roztomilé přerostlé kočky. O jedno patro výš bydlí moje babička z tátovy strany, která mě neustále dohání k šílenství, protože mě hlídá každou minutu mého života.

Maminka Šárka je esotericky zaměřená a má neustálou potřebu zkoumat, co je a co není škodlivé pro zdraví lidí. Chodí do karmické školy, pracuje v solné jeskyni a čte pouze knihy jako je například The secret a jiné knihy o meditaci a duševním rozvoji. Má šílenou potřebu o tom zahlcovat moji hlavu a já se pak přistihnu, že obědy jiných lidí komentuji například jako " víš jak je to nezdravé? Kolik to má éček?..." a další a další poznámky. Kamarádky se mi dost smály, dokud to nezačaly dělat taky. :D

Tatínek Eda je naopak zapřisáhlý realista. Nevěří ničemu, co mu někdo nedokáže. Pracuje jako pojišťovák a i kvůli tomu tvoří polovinu naší knihovny knihy od Kiosakiho nebo Maloneyho. Není den, kdy by nechodil pozdě domů z práce nebo ze squashe, který hraje každou volnou chvilku. Takže ho upřímně moc nevídám a vím o něm hlavně to, že je bručoun.

Bratříček Martin (tedy spíše Marťan) je maminčin mazánek a raubíř v jednom. Marťanovi je 15let a je závislý na PC, TV, mobilu a PSP. Pokaždé, když mírním jeho závislost, stává se dlaždičem. I tak ho mám do jisté potřebné míry ráda.

Náš pejsek Amálka je roztomilý bígl. Je jí 10 let a je neskutečně čilá. Každý víkend dovádí s psími kamarády v lese. A náš druhý pejsek Amy je labradorka. Je 11let stará a už je na ní její věk vidět. To ale jí vůbec nebrání být pořád tak láskyplná ke všem kolem sebe.

A dvě kočky - kocourek Astek a kočička Čoklidka- jsou velké mainské mývalí kočky, a když říkám velké tak myslím velké. :D Neustále spí, honí se po bytě, rozbíjejí věci, tváří se děsně nevinně, lezou po skříních nebo tráví odpoledne sluněním na kočičí verandě.

Takže tak na začátek můj život vypadá ještě relativně normálně a nikdo by u mě na první pohled neřekl, že mám problém s lidmi, sama se sebou, a že jsem ta, co od primy snášela vykořisťování ze třídy a od prváku psychickou šikanu. Pokud jsem Vás tedy ještě neodradila, budu doufat, že se Vám můj příběh, který se opravdu stal, bude líbit. Teda jen do té míry, do jaké se příběh o šikaně může lidem líbit ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čokinka Čokinka | E-mail | Web | 29. prosince 2013 v 23:50 | Reagovat

Ty vypadáš na velkou pesimistku. Nemyslím to zle :)

2 Sára... mySTERY Sára... mySTERY | 30. prosince 2013 v 16:31 | Reagovat

jen začátek ;) zatím to tak působí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama