Žiji jen jednou... tak budu žít naplno a NIKDY se nevzdám!

Barevnost je nekonečná

9. dubna 2014 v 16:25 | Mcstery |  Sára, jméno mé!
Ughhhh! Už zase pondělí!




Opět musím do toho ústavu a člověk by řekl, že aspoň tam budu v bezpečí. Ale ne! Protože Já, Sára, musím mít vždy něco extra.
Dnešek začal tak nějak jako každý obyčejný den a člověk by i řekl, že jsem normální holka s normálními problémy. Táta mi udělal snídani a odvezl mě do školy, zatímco mamča si hajala v posteli a zamačkávala jeden budík za druhým.
Kdy už se tento ranní stereotyp oživí???

Když mě tatík vyhodil u té ošklivé oranžové budovy, tyčící se vysoko nad městem a shlížející hrdě a tak nějak nadřazeně na město pod sebou, chtělo se mi utéct… Už od primy mi tam stejně opakovali, že "Vy jste ta elita národa. To vy máte vládnout jednou našemu státu. Vy jste ti nejlepší v republice. Vy musíte být dokonalý. Vy budete politici, právní či a doktoři…" Jo my jste ti nej a na všechny ostatní máme koukat jako na póvl… no taková nejsem. Takže už chápete, že jsem chtěla utéct někam hodně daleko, kde by nehrozilo, že mě někdo sváže pravidly a společenskými normami. Bohužel, musím i já jako každá holka i kluk v mém věku do školy "jinak ze mě nic nebude". Pfů!!! Opravdu nesnáším tuto větu.
"Ááá podívejme se, copak to k nám přišlo!" ten hlas se nesl chodbou jako černý oblak dýmu, který člověka dusí a pálí na plicích. Jako by mně někdo svázal tělo pevným provazem a rozhodl se ho rozhodně nepovolovat. Ten člověk, co vyslal ke mně a všem co se mu nehodili takříkajíc do krámu, černý tmavý dým zloby, tak to je dámy a pánové moje bývalá nejlepší kamarádka Ivana.



5let jsme byly tzv. Best Friend Forever BFF kamarádky no. No tehdy jsem ještě říkala, že ona je ta moje takzvaná BFF a nečekala jsem podraz, co mi otočí život vzhůru nohama a naprosto změní můj život. 5let jsem ji chránila a obhajovala, aby mě pak kopla do zadku a všem řekla má tajemství a slabiny, které odhalila během těch 5let jen proto, aby se zavděčila třídnímu stádu. Jak moc vrtkavá a zrádná je lidská povaha. Lidi ji v primě neměli rádi. Já jediná stála proti všem a smála se s ní. Rada: ani od BFF nečekejte radši věrnost i ona má kudlu a může ji kdykoliv použít. A tajemství? Ty použije jako budoucí náboje do své pistole - pusy, kterou po Vás bude jednou střílet tyto náboje a pomalu vás zraňovat a dostávat Vám pod kůži jed. V mém případě je klíčové, že mě Ivana zradila a střílela do mě 3 roky v kuse vše, co jsem kdy jí řekla v dobré víře. Záleží na člověku. Jeden Vám ublíží, druhý pomůže. Kdo se v tom má ale vyznat?


Ivana, no jak bych jí popsala… Štíhlá, 165 cm cca vysoká, barva vlasů… taková ta divná (babička vždy říkala barva počůrané slámy), přihrbená s orlím nosem. Pro všechny lidi to je mužatka. Ivana se věnuje jen kung fu, atletice a hraní league of legends. No i přesto, že není dle popisu tou nejhezčí modelkou, se stala největší třídní hvězdou. Každý jí uctívá a posluhuje jí, jako by to byla královna. Zajímavé je, že mimo mojí třídu ji nikdo nemá rád, každý jí má za nejošklivější, nejarogantnější, nejdivnější… prostě samé nej v negativním smyslu, tak proč jí ale moje třída tak zbožňuje´?
No nic vraťme se k dnešnímu ránu. Přišla si až ke mně se svojí novou partou a spustila " Kdopak si dneska nestihl ani namalovat obličejík? No a vyprat by ty kalhoty už jako chtěli no. Víš, my když doma malujeme tak většinou ty věci vypereme a nenosíme je do školy." Stála jsem na místě a jako každý den snášela její tvrdou kritiku a výsměch jejích nohsledů. To si vážně nemůže už najít jinou oběť? Kdybych aspoň uměla něco říct a zchladit tu její horkou hlavu. Ne! Já musím být ta puťka, co mlčí a jen čeká, kdy je to přestane bavit. Kéž bych byla něco tajemného… silného… jiného… No ale já jsem jen holka. Holka s duší, tělem, touhami a sny jako každá co potkáš na ulici, tak proč zrovna já musím být terčem jejich posměchu?




"Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr" zvoní! Jsem asi jediný člověk na světě, který ten zvuk slyší rád! Podívala jsem se na Ivanu, sklopila hlavu a tiše jen řekla "Promiň, už musím do třídy." a odešla jsem.
Sama… Opět sedím sama. Celá třída je totiž rozdělená na 3 části.












Ta červená část je část holek a kluků se "STYLEM" tzv. swag... Upřímně absolutně netuším, co to znamená :).
Ta zelená? Jo tak to je část 100% oddaných poddaných "úžasné" Ivanky. Červená část jí taky posluhuje, ale zachovala si ještě jakž takž důstojnost a sem tam jí neposlechnou.
No a ta modrá? To jsem JÁ. Černá ovce třídy.




Vyndat věci a… Jupííí už vchází učitelka. Máme češtinu a tu já mám nejraději. Ani ne tak pro autory nebo proto, že by mě zajímalo, kde se píše jaké I/Y, ale pro tu možnost snít a nemuset to skrývat. Když člověk může své představy napsat na papír je to něco, jako by člověk létal. A čeština začíná!!!
"Pfů!" Konec! Nic ve zlém, ale to byla ta nejnudnější hodina, co jsem kdy zažila. Výklad o Hermannu Hessovi opravdu není něco, co by mě zajímalo. Ah jo! A ta Ivana si ani neodpustí další své moooc vtipné poznámky k mojí osobě. "Zrůdičko, máš vůbec povolení se pohybovat na veřejnosti? Víš, já jen, abys někomu, svojí nechutnou přítomností, nepřivodila infarkt." Jak může být někdo tak zlý a oblíbený zároveň?
Zbytek dne proběhl v duchu nadávek, urážek a pomluv. Jako každý normální školní den. Trvá to již 3 roky a já si na to stále nemůžu zvyknout.


"Cvak!" Konečně! Zacvakla jsem dveře ústavu, nasadila sluchátka a vydala se směrem k domovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama