Žiji jen jednou... tak budu žít naplno a NIKDY se nevzdám!

Vyhnána z ráje...

13. června 2014 v 19:54 | Mcstery |  Sára, jméno mé!

Vyhnána z ráje...


"Máš všechny tašky?" zeptala se mamka. "Ano mám, neboj se." tak a je to tady… týden utekl jako nic a já se po týdenním klidu v nemocnici vracím zpátky do reality. V puse stehy a na srdci kámen. Co mě asi čeká? Ve škole vlastně ani nikdo neví, že jsem byla na operaci. Budou mít kecy, že jsem zatahovala, budou pomlouvat a budou mi zas podrážet sebevědomí. Kdybych jen věděla, co s tím dělat.


"Pššt, to stačí! Čeká tě tam i pár hezkých věcí. " řekla jsem si sama v duchu. Měla jsem pravdu. Čekají na mě Tara a Alina.


Vzala jsem tašky a vyšla z nemocnice v živém hovoru s maminkou. Moje pocity, ale vůbec nebyli společenské a už vůbec mi nebylo do smíchu. Jsem jen člověk a doma mě čeká jen kočička, přítel a čokoláda. Jo a pak peklo v podobě školy. Už se těším, až odmaturuji. Jenže to má být až za rok a půl. Jak toto vydržím:( No nic konečně jsem doma a tak si jdu chvilku odpočinout. Za chvilku tu bude miláček :)

"ťuk ťuk ťuk"
"Ahoj miláčku, tak copak? Bolí tě to ještě?" políbil mě a usmál se svým kouzelným a odzbrojujícím úsměvem. Nevím, co bych bez něho dělala. Drží mě při životě i přes to vše, co se děje a pomáhá mi to zvládat.

Strávili jsme spolu celý den a noc. Navštívily mě i trenérky.

Jo to je něco, co o mě ještě nevíte. Jsem tanečnice. Což v době největší šikany byl jediný svět, kde jsem byla v bezpečí, sama sebou, uvolněná, spokojená, bezstarostná a plná vášně po něčem, co vlastně ani nemám. Znamená pro mě vše a někdo mě právě o něj připravuje. Ale o tom později :)

Trenérkám se můj miláček líbil a ony mému miláčkovi. Bylo to skvěle strávené odpoledne. Po zbytek týdne jsem byla doma a miláček mě navštěvoval. Dokonce udělal něco, o čem ani neví, že byl můj sen. Vždy jsem si přála přítele, který bude impulzivní. Prostě se rozhodne a udělá. Jako to úterý, kdy prostě zavolal a ptal se
M: "Miláčku co bys řekla, kdybych teď zazvonil a byl u tvého domu?"
J: "Byla bych nadšená a udivená zároveň. Ale vím, že to není možné. Jsi ve škole." (studoval VŠ v Praze.)"
M: "Když myslíš. Víš co? Tak já zazvoním jo?"
J: "Zkus to, ale nevím, zda tě zvonek na tu dálku poslechne. :D" odpověděla jsem pobaveně. To není v lidských silách. Prostě ne. Má školu. Přece by nezatáhnul!

CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nadskočila jsem na židli. Zavěsila telefon a rozeběhla se po schodech dolů. BYL TAM!!! Můj miláček přijel a stál před mými dveřmi. Nejhezčí okamžik. Jsem ráda, že ho napadlo mě překvapit. Strašně ho miluji. Stáli jsme na ulici a líbali se, když jsem za jeho zády zahlédla Ivanu. Nikdo ještě nevěděl, jak můj přítel vypadá. Nebydlí ve stejném městě, co já. Nevlastní facebook a já zatím žádné společné fotky nevyhazovala na facebook. Kdybyste viděli ten její pohled. Poprvé v životě jsem byla sebevědomá i před ní a byla jsem pyšná. :D a kdo by nebyl, když miláček je nabouchaný svalovec a fešák se zelenýma očima a pihami na obličeji. A k tomu s očima jen pro mě. Pro to ubohé kuře bez sebevědomí.

Ivaně snad konečně sklapne čelist a nechá mě být…. Jo to jsem se pěkně spletla. :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama