Žiji jen jednou... tak budu žít naplno a NIKDY se nevzdám!

Zpět a to hned...

13. června 2014 v 20:35 | Mcstery |  Sára, jméno mé!
"Nádech, výdech, nádech, výdech." Uf je těžké se uklidnit před vstupem do třídy, ale čeká tam na mě Ali. Vše bude dobré. Určitě.

"Cota tady ještě chce?" Au!!! Ivana! Hned u dveří mě přivítala tak vřele, že jsem měla chuť otočit se na podpatku a už se nikdy nevrátit. Je to těžké. A Ali tady ještě není. Co budu dělat jestli nepřijde.

"Kde máš své nohsledy? Dnes tě nikdo nechrání, viď? A ani ten tvůj bóóójfrend tady není. Ach chudinko jsi tak sama. :D :D" Smála se tak škodolibě a tak dlouho až z toho mrazilo. Kde se může v někom vzít tolik zla??!!

Ali nepřišla. Bolela jí hlava. Když se na to kouknu zpětně už toto mě mělo varovat, že se něco děje.
Vytrpěla jsem si tam celý den. A během toho jsem se aspoň o přestávkách scházela s mojí nejlepší kamarádkou. Chodí o třídu níž a říkám jí Keks. A tím pro vás i zůstane :) Díky ní jsem to přežila. Je to moje vvelká opora ve škole. Je jako já. Praštěná, uzavřená, komunikativní, sarkastická, umí být bezcitná a chladná, když je třeba. Mnohokrát mě pomohla. Je to ta kamáradka, které zavoláte o půlnoci a ona přijede nebo přijde.

Byl to dlouhý den. Učitelé mi řekli, co vše musím dopsat. Málokdo byl ochoten vzít v potaz, že jsem po operaci čelisti. Že málo mluvím a že potřebuji nejlépe klid. Naložili mi na bedra další tíhu. "Nepustím tě dál pokud neuděláš..... " a jeli. 2-3 testy každý den. Jo to jsem měla po operaci naprosto běžně. Jako by nestačilo, že musím trpět Ivanu a její poznámky. Do toho stres s učením. :/ Ne nemám takové týdny ráda. Moc učení. Moc nervů. Moc všeho špatného a málo radsoti a volna.

Potřebuji se dát do kupy, a tak jsem odjela k Alině. Tam jsem měla vidět další varování. Byla pohublá, bledá, nešťastná s obřími kruhy pod očima. Nidky jsem ji neviděla tak zničenou. Sešla jsem se tam i s Tarou. Obě byly zničené. Teda upřímně všechny jsme byli zničené. Je toho na nás moc. Už aby jsme to mohli doklepat k maturitě. Všichni pořád tvrdili, že střední škola a život na ní je to nejlepší v životě. Ta nejhezčí část života člověka. No myslím, že se lidi pletou a že my 3 se tohoto života vzdáme rády.

Řekla jsem jim, že mi toho učitelé naložili opravdu hodně a ptala se jich, jak ony chodily v době mé nepřítomnosti do školy. Alina se snažila. Tara tam ani nebyla. Bály se tam, ale nepřiznaly to ještě ten den. Žádná jsme to nepřiznaly ani samy sobě natož sobě navzájem. Měla jsem je ráda. To co se dělo, bylo pro nás utrpením a to jsme ještě žily s vědomím, že to bude pokračovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama