Žiji jen jednou... tak budu žít naplno a NIKDY se nevzdám!

A jdeme plesat...

11. července 2014 v 13:26 | McStery |  Sára, jméno mé!
Jednu věc jsem Vám o sobě ještě neřekla, ale teď je načase Vám ukázat další část mého života. Vím, že v názvu je ples, ale já začnu o něčem trochu jiném.

Já a budoucnost. Řekněme, že jsem na sebe měla vždy špatný názor/ pohled. Nesnáším se a nemám na sobě ráda snad vůbec nic. Jsem podle mnohých hezká. Nevím. Upřímně si myslím opak ač se snažím působit sebevědomě. Mám sotva 50kg. Relativně normálně velký výstřih, takže lákám často dost oplzlých týpků na ulici. Fuj upřímně. No dál jak bych Vám přiblížila moji osobu. Mám trochu díky šikaně masky - štíty. Prostě jinak se chovám ve škole, jinak na ulici, jinak s přítelem a jinak v tanečním klubu. Lidi, co mě znají mimo školu mě mají moc rádi a váží si mě takové, jaká jsem. Ztanečního klubu mě mají za milou lehce introvertní, ale pohodovou. Ve škole jsem za nudnou nulu, co sedí v koutě a neprojevuje se. Pro učitele introvert. Jen s přítelem a Keksem a Alinou jsem taková, jaká jsem doopravdy. Uvolněná, praštěná, obětavá, výbušná a nepředvídatelná mnohdy. Milion a jedna maska mi umožňuje mít mnoho tajemství. Jen se někdy ztrácím a zapomínám, která z těch masek není maska, ale moje pravé já. To se ale bohužel už tak stává. Nidky jsem nepojila světy mých masek, aby náhodou někdo nepoznal jinou stránku mojí osobnosti, než kterou jsem jim dovolovala poznat. Mnohdy jsem řekla nějaký drb, který se nejčastěji týkal mě samé. Šlo o hloupost, ale ty lidi získali pocit, že jim důvěřuji zatímco jsem měla svoje hlavní tajemství pod zámkem. Jednoho dne mi to třeba i Darián řekl. Byla to doba kdy jsme se rozešli a on mi jen přišel říct, že jsem nejtajemnější člověk, kterého poznal. A to si prý myslel, že nikdo nemůže být tajemnější než on sám. :D No takže jsem měla masky. No a jedna moje část osobnosti si už vybrala budoucí povolání. No teda je to nahraně. Mám vybrané 2. Chtěla bych studovat psychologii nebo veterinu. Diametrální rozdíl, že? :) Po veterině toužím od dětství, jen mi ho šikana dost oddálila, protože moje známky nejsou vhodné. I tak se ale tento půl rok od září snažím, co to jde, abych tam jednou mohla. Dojíždím téměř každých 14 dní do Brna na nultý ročník veteriny. Sice jsem ve třeťáku, ale právě proto jsem tam i jezdila. Je to dřív, ale je to lepší. Do této univerzity jsem se zamilovala. Jediné, co mě nebavilo bylo to, že jsem musela vstávat ve 4:20 jet do Prahy na bus a busem v 6 do Brna a vracela jsem se v půl 7 večer. Tak a teď budeme pokračovat, protože tento víkend byl pro můj další život moc důležitý.

Byl pátek. Můj nejlepší kamarád měl maturitní ples a my tam měli předtancovávat. Těšila jsem se. Ty lidi mají rádi mě a já je. Myslela jsem, že to bude super. Taneční klub na jednom místě večer tance a snad můj miláček.
Bohužel ten mi to odvolal, že musí udělat něco ještě v práci. Bylo to komplikované když bydlí 60km odemne.
Šla jsem na ples načesaná, nalíčená, prostě tak, jak se na tanečnici patří. Byl pátek a já už doma měla připravené věci na sobotu, protože jsem dnes měla jet nonstop- v sobotu mám nultý ročník totiž. Takže alkohol nepřipadal ve velké míře v úvahu. Když jsme tam přišli přihrnul se muj nej kamarád, že s ním musím maturu zapít! Nejdřív jsem se chtěla vymluvit, ale pak mi došlo, že jeden panák cca za hod a půl nic není a že to klidně mohu. Zapili jsme a on musel jít na šerpování. Nic mi nebylo. Vodky tam bylo možná půl panáka na sklenici džusu. Ještě pančovaná. Takže to nezamávalo vůbec s nikým. Asi půl hod na to, jsme vystupovali. Vystoupení se povedlo a já pak strávila zbytek večera ve společnosti tanečního klubu. Jmenovitě: Eliška, Martin, Vladimír, Aneta, Pavča a Honza s Ankou. Bylo to fajn. Tancovali jsme v kruhu a vše bylo v pohodě dokud... Vprůběhu večera kluci a holky z našeho kruhu pili. Eliška se opila s Vladimírem a Pavča vlastně taky. Já už za večer měla jen pančovanou vodku s džusem s kamarádkou a za další hod ještě jednu s další kamarádkou. Prostě jsem pila tak málo, a tak nekvalitní alkohol, že to semnou vůbec nic nedělalo, a proto jsem musela sbírat pak holky po parketě. Nutno říct, že nebyly nejlehčí. Když už jsme šli pomalu všichni domů, tak se to ale stalo. Vladimír. Můj kamarád od školky. Kamarád, se kterým jsem strávila hodně času jako malá, protože naše rodiny byli mezi sebou prostě nejlepší kamarádi v té době, a kterému jsem tedy po těch letech věřila, že by mi neublíži ani by neudělal nic, co by mi ublížilo.. Tak tento kamarád, který věděl, že jsem šťastně zadaná, že nemá šanci, že už se ani nějak extra nebavíme, na mě nalehl. Byl opilý, těžký a nechutný. To se ani nedá jinak popsat. Prostě se šel rozloučit a zahnal mě ke stěně. Jen jsem před ním couvala a najednou stěna. Začal zkoušet mě líbat. Snažila jsem se ho odstrčit až se mi to nakonec povedlo. Znechuceně jsem mu řekla, že je kretén a odešla. Nezmohla jsem se ani na to dát mu facku v jakém jsem byla šoku. Váhala jsem. Mám to miláčkovi říct? Mám si to nechat pro sebe? To byla otázka večera. Napsala jsem mu to. Sice jsem o tom zda mu to napíšu den přemýšlela, ale napsala jsem mu to. Přece to nebyla moje chyba. A kdyby nás někdo viděl... Určitě by se mu to doneslo a to já nechci. Nechci aby to slyšel jakkoliv upravené od někho jiného.
Jeho reakce ale zabila část mé duše napořád.

"Jsi stejná jako ostatní. Už tě nikdy nechci vidět. Sbohem!"

Probrečela jsem celý večer mámě v nárůčí. Nejen že jsem byla unavena z Brna. Zničena činem kamaráda, kterému jsem věřila. Duševně rozložená šikanou a věčnými hádkami doma. Ještě mě teď opustil ten, díky nemuž jsem to ještě jakž takž zvládala. Prosila jsem Vladimíra ať mu napíše prostě pravdu v naději, že mi třeba dá miláček ještě šanci. Jenže ten letitý "kamarád" se ukázal jako sketa. Dva dny mi předhazoval, že přece po něm nemohu chtít, aby se přiznal. Že byl opilej a že se mi omluvil, ale ať nepočítám, že to bude psát mému příteli. "Kamarádka by neměla práskat kamaráda." Promiňte, ale on zapříčinil, že mě opustil ten, pro koho jsem byla ochotna zemřít. K tomu jsem se dozvěděla, že on sám je měsíc ve vztahu s jednou holkou, kterou moc dobře znám. Asi po 3 dnech ale sevil, že mu napíše. Jenže podraz. V sms se vyloženě neomluvil. Prostě mu jen napsal, že jsme oba byli hodně opilí!!! Já, která vlastně ani nijak nepila, jsem byla prostě opilá a chtěla jsem, aby mě líbal... Další podraz. a já ztrácela veškerou naději, že ještě někdy budu moci být s miláčkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama