Žiji jen jednou... tak budu žít naplno a NIKDY se nevzdám!

A ven!!!

18. července 2014 v 20:42 | McStery |  Sára, jméno mé!
Po návratu z nemocnice už šlo vše ráz na ráz. Vyhledali jsme jednoho odborníka na šikanu a radili se s ním. Bohužel jediné řešení, co navrhl, bylo, že okamžitě přestoupím jinam.
Ředitel na, v té době ještě současné, škole si mě a rodiče pozval do ředitelny. Byl tam můj matikář, třídní, výchovná poradkyně, 2zástupkyně a ředitel.
Prostě celé vedení školy. Bylo mi hrozně. Nejdřív začal ředitel být hrubý a zvyšoval hlas na mého tátu. Poté poradkyně, odteď už jen P., řekla, že by mého tátu doma vážně mít nechtěla. Nelíbilo se mi, kam to míří.
Jediný, kdo se zachoval v tu chvíli rozumně, byl matikář, když to utnul, že to není o nich, ale o tom zda na škole zůstanu nebo ne.
Třídní ale opět se trefil do černého: " Já si nemyslím, že by zde byla šikana. I dle spolužáků je Sára již nějakou dobu introvertní a vyhýbá se školním akcím. A taky mi to upřímně nedala a podíval jsem se Sáře na facebook. I tam vše dokazuje, že se Sára lidí bojí."
Dělá si ze mne ten chlap srandu? Právě se přiznal, že porušil mé soukromí. Co má co učitel chodit na facebook? A to že tam mám málo přátel? Možná to má nějaký dobrý důvod!!! A abyste byli v obraze zde ten důvod je:
Byla jsem na fb závislá. Hodně závislá. Prostě jsem i přemýšlela ve statusech. Na facebooku jsem měla v té době jediný život, protože ve škole jsem se žít bála. Prosto jsem si fb na nějaký čas - půl roku smazala a po půl roce ho založila znovu. V přátelích jsem ale v době, kdy se na to tříďas koukal, měla jen rodinu a nejbližší přátele-21lidí!!! Dále jsem měla viditelnost a to kdo mě najde nastaveno jen na přátele. Takže kdyby se mi "koukal" na fb musel přes někoho z těch 21lidí… a z těch 21lidí znal jen 2moje spolužačky. Takže mi narušil soukromí nejvíce, jak mohl.
Toto sezení pokračovalo šílenými dohady. Ředitel měl neustále zvýšený hlas, oháněl se řádem, ale když jsme řád přečetli rychle od toho "utekl. Taky mě dostalo, že mi hrál na city. Jako tanečnice jsem totiž pro něho často tančila na školních akcích a tak jsme byli prostě často v kontaktu a přišlo mi, že se chová přátelsky.
Teď to používal ale proti mně. Že prý mě zná tak dlouho a že odemě nečekal, že bych mu lhala!!!

Nakonec řval ředitel opravdu na všechny a mě vlastně (ne doslova) řekl, že bych měla odejít jinam, že o mě nemá zájem.
Stejně jsem se poté, co tříďas ve třídě řekl, že moje máma je blázen a já si to určitě vymyslela, nechtěla vracet.
Celá konverzace byla po svolení vedení nahrána a přehrána panu odborníkovi. Ten se zhrozil, a proto, že byl kamarád s ředitelem z nedalekého gymnázia zavolal mu a domluvil nám schůzku.
Mezitím já už hledala psycholožku a všelijakou jinou pomoc, jak se dát duševně dopořádku. Díky tomu jsem začala psát I tento blog, protože mi přijde nutné se s vámi o to aspoň podělit a ukázat Vám, že je nutné něco dělat. Nebo dospějete jako já a všichni Vám nepřímo řeknou, že si do Vás může kdo chce šťouchat, kopat nebo Vám nadávat dle své libosti. Hodně štěstí a nezapomeňte pokračování Sáry brzy... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama