Žiji jen jednou... tak budu žít naplno a NIKDY se nevzdám!

I ty, Brute?

7. července 2014 v 18:44 | McStery |  Sára, jméno mé!
Vše bylo divné. To mi nikdo nevymluví. Měla jsem pocit, že stojím nad propastí a někdo mě chce shodit dolů. Nejhorší pocit byl ale ten, že ten kdo Vás chce shodit na dno propasti je třídní profesor.
Voda. Jsem ve třeťáku a tak se samozřejmě řeší vodácký kurz. Jenže to by to nebyl můj den v mé třídě, aby zas neproběhlo něco, co mě ranilo. Jen mě nenapadlo, že to bude můj definitivní impuls jednat. Ale popořadě. :)
Přišla jsem do školy vystrašená jako vždy a šla jsem k třídnímu. Holky mi řekly, že mu mám oznámit, že na to nemají a že to vzdávají. Měly na mysli šikanu. Když jsem došla do kabinetu, byl tam třídní ještě s jedním učitelem. Prostě jsem mu jen řekla tedy:
"Pane profesore, holky vzkazují, že už na to nemají a že to vzdávají. Že se situace ve třídě nedá vydržet. "
To jsem ale netušila, že třídní odpoví to, co odpověděl. Pamatuji si to doslova upřímně, protože to se 1. nezapomíná a za 2. to byla první rána toho dne od mého úžasného třídního.
Řekl tehdy: " Já vím. Já jsem to čekal. Pozdravuj je."
No řekněte. Nevyrazilo by Vám to dech? Vlastně mi do očí řekl, že o šikaně ví. Že ví, co tam probíhá a že to se zavřenými očima přehlíží. Dělá, že nevidí a přesto vidí. Jak někdo z dospělých může tomuto přihlížet??!!

To a mnoho dalších otázek mi běželo hlavou, když jsem došla do třídy a usadila se do lavice. Byla jsem z toho, co mi řekl, tak mimo, že jsem ani Ivanino "přivítání" neslyšela. Najednou jsem si uvědomila, že máme suplování a tudíž toho profesora, u kterého jsem teď byla v kabinetu. Bude se řešit voda. "Aspoň něco pozitivního. Na vodu se moc těším už od prváku. To by mohla být moje šance." Pomyslela jsem si. To jsem ještě netušila, že...

"Sedněte si!"Ani se neobtěžoval podívat po třídě.
"Musíme vyřešit vodu. takže cena..." A povídal a povídal. místo atd. A já se čím dál víc těšila.

"Pane profesore!" bože! ten aby neměl hloupé kecy nebo poznámky. Hlavní nohsled Matyáš se totiž zvedl ze židle a šel do středu třídy. Hrdě se postavil a ukázal směrem ke mě. Já se zatím krčila za taškou a dělala, že si něco zapisuji.
"Pane profesore co když s některými jedinci nechcme jet neboť bysme je raději utopili?"
Au!!! Jak toto sakra může říct?! Jenže on pokračoval. Ve třídě máme jednu holčinu... Gabču. Je jí 19 a má jen 70kg. Jenže to mu nebránilo říct to, co řekl.
"Jo a s tou tlustou bečkou taky nejedu ještě mě utopí."

Promiňte, ale to je kretéééén! :( Čekala jsem na reakci učitele, ale ten se jen usmál a pokrčil rameny.
Když jsem po hodině za ním šla, že to nemám zapotřebí a že tedy nepojedu, řekl "Mě to bylo jasné. Budeš ale muset chodit do školy."

Ne to je na mě fakt už moc. Fakt jsem se těšila, že si vodu užiju, protože mě baví snad každý sport a na vodě jsem ještě nebyla a chtěla jsem to moc zkusit. Napsala jsem to příteli. Doufala jsem, že mě podpoří. A podpořil. Je úžasný. Řekl, že když mi to takhle nevyšlo, že vezme kamarády a mého Keksa (kamarádka do deště) a vyjedeme spolu na vodu, protože on se dřív věnoval vrcholově kanoistice. Je skvělý. Jestli spolu pojedeme asi ho budu vážně uctívat... jenže...

pokračování příště ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama