Žiji jen jednou... tak budu žít naplno a NIKDY se nevzdám!

Klišé je z plyše

31. července 2014 v 14:36 | McStery |  Sára, jméno mé!
Nový život. Nový start. Jaké to klišé.

Jenže tak jsem brala já. Nová škola. Hodinku autobusem vzdálená z toho pekla. Myslela jsem, že už vše bude jen dobré, jenže na nové škole jsem objevila, jaké škody napáchali roky přehlížení šikany.

Když jsem jedno úterý dorazila do gymnázia, do kterého jsem měla začít chodit, měla jsem dobrý pocit. Vypadalo staře. Působil stabilně a pevně. Jakoby na Vás nikdo nemohl. Nevím proč, prostě jsem se tady cítila v bezpečí. Dorazili jsme do ředitelny s rodiči na domluvenou konzultaci a já se nestačila divit. Zítra už jdu normálně do školy!!! Ředitel byl neuvěřitelně chápající a přijal nás s otevřenou náručí. Dal mi šanci hned nastoupit do školy, takže jsem měla jistotu, že pokud se kousnu a máknu, tak nemusím opakovat ročník. Těšila jsem se a bála zároveň. Jak mě přijme kolektiv? Jaký asi lidi ve třídě budou? Co učitelský sbor?
Bála jsem se zbytečně. První dojem byl sice... ne zrovna nejlepší na moji duši. Úvod do třídy mě, jakožto nové studentky, byl zvláštní.
S paní profesorkou na češtinu jsem se potkala v ředitelně a ředitel jí řekl, že jsem nová studentka, a že mě má do třídy zavést a představit mě. Byla to starší, roztržitá paní a po cestě do třídy jsme si povídaly. Přišla mi taková praštěná, ale milá. Když jsme došly do třídy, tak mě nejprve posadila. Řekla na celou třídu mé jméno. Nechala mě se postavit k tabuli a pak po 10 vteřinách jsem zase si šla sednout. První trapas. Teda tak jsem to aspoň brala. Hodina byla zvláštně roztrhaná na několik částí. Chvíli toto potom toto. Díky bohu, že na češtinu nejsem zrovna střevo. Po hodině jsem měla to štěstí, že jsem znala ve třídě jednu holku a jednoho kluka z tance, a tak jsem se celý den držela Anet a ona mi ukazovala školu a různě mě seznamovala.

Lidi byli moc hodní. Začala jsem se s pár bavit a byla jsem jako v ráji. Po prvním dnu jsem se vracela domů k facebooku. Měla jsem cca 6 žádostí o přátelství, a tudíž je přijala... vždyť to jsou moji nový spolužáci. Začal mi jeden psát a já byla ráda. Ne protože bych chtěla kluka, ale proto, že jsem věděla, že další den nebudu vyset jen na chudákovi Anet, ale budu se moci obrátit o pomoc i na někoho jiného. Mates, jak se jmenuje, byl hodný. Smála jsem se s ním a opravdu mi začalo připadat, že není lepší školy. Učitelé mi pomáhali a já se pomalu měnila z holky v rohu na holku, co je ochotna se smát se třídou a co se zapojuje mezi lidi. Začal mi nový život a já byla pár dní opravdu ráda. Jediné, co nebylo v pořádku, byl můj vztah. Miláčkovi se doneslo, že se bavím s kluky a tak jsme se jen hádali. Bylo mi z toho špatně. Snažila jsem se srovnat si život do latě a místo toho nastaly další komplikace. Jednoho dne jsem musela v městě, kde byla moje nová škola, zůstat. Chtěla jsem si proto zajít na jídlo. Když zjistil Mates, že někam potřebuji na jídlo, nabídl se, že mi ukáže, kde najdu aspoň číňany. Ukázal. Jenže šel dovnitř semnou, a tak jsme nakonec vlastně byli spolu na obědě. Nebylo to rande. Nebylo to nijak důležité pro život. Tak jsem to hodila za hlavu a užívala si pokec s kamarádem. Byl to fajn oběd a já nevěděla, co za paseku to zas nadělá v mém vztahu. Přítel odmítl věřit, že to nebylo rande. Pořád na Matese narážel a ne a ne dát pokoj. Nebyl schopný pochopit, že se od dětství víc bavím s kluky než s holkami. Vždyť holky mi už tolikrát za ten můj krátký život ublížily, že ani snad není divu, že jsem raději s kluky. Nikdy mi to nepřišlo špatné, a to hlavně proto, že tancuji.
Týden proběhl v hádkách s přítelem a ignorováním se s Matesem. Ten totiž mi volal opilý, že potřebuje "podržet". Čekala jsem tedy druhý den omluve, které jsem se nedočkala. Místo toho mi řekl, že jsem blázen a mám se nechat zavřít do blázince. Opravdu krásná chvíle. Ne že by mi nebylo blbě. Přítel měl opět pravdu. Každý kluk chce asi vážně jen to jedno.

Moje první dny ve škole rozpoutali válku mezi kluky. Vznikla sázka, kdo mě dostane dřív do postele a od přítele. Byli to těžké dny. Přítel nemohl pochopit, že ani o jednoho bych zájem neměla a že potřebuji, aby on byl semnou. Nepřijel. Já musela za ním a stejně jsme se pohádali vždy! Ve škole jsem se úplně stáhla do sebe a nebavila se s nikým, jak jen to šlo.
Itak byly dál problémy ve vztahu. Držela jsem si odtup, ale sem tam prostě na Vás někdo promluví a tak slušně odpovíte. Jenže nějaký moc hodný kamarád přítele to příteli hned řekl. Ona se bavila s Kubou. A dnes promluvila na jirku a a a ... Peklo! Nepřeji nikomu zažít ten strach, že nikdy nejste sama. Že nemáte jistotu zda když pozdravíte spolužáka, tak se to nedonese příteli. Byla jsem v kruhu a motala se v něm. Našla jsem si jediné východisko- cigára. Opět jsem kouřila, i když se mi dařilo se před tím tak měsíc držet. Začala jsem se bavit s pár holkama, ale pořád jsem každého podezírala.první dva týdny na nové škole? Peklo... znova peklo... jen tentokrát neúmyslně od spolužáků a tak trošku i přítele. Stres mě prostě ničil a blížilo se další mé selhání. To mě na sebe opravdu nenechalo moc dlouho čekat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama