Žiji jen jednou... tak budu žít naplno a NIKDY se nevzdám!

Krakatit aneb můj život a jiné bomby

16. července 2014 v 13:13 | McStery |  Sára, jméno mé!
Jo to jsem zase já - Sára. Na začátku příběhu bych chtěla upozornit na možný chat tento pátek cca od 2 hodin. Budu se na Vás těšit v chatovací místnosti. Odkaz je v profilu. A teď pojďme na to:

Opět v ráji. Tak by asi náš milovaný Motol v ČR nazval málokdo. Ale já tam byla ráda. Teda aspoň jsem se tam těšila. Moje 1. operace proběhla za velkým množstvím návštěv. Ta druhá byla bolestivá víc, než by kdo čekal. Čekalo mě ale tvrdé poležení. Na pokoji jsem byla s ukrajinskou dívkou Evenlyn a budete se divit, ale toto jsméno není vymyšlené. Byla v pohodě, ale taková relativně tichá. Doufala jsem tedy, že si to v nemocnici opět užiji. A první den to tak i vypadalo. Ale než začnu vrátíme se o 4 dny zpátky- to do dne zvaného čtvrtek.

Ve čtvrtek se mě drze učitel zeptal, zda holky teda už nepřijdou a Ivana měla moc vtipné poznámky, protože se zas řešila moje operace zubů s učiteli, což v mém případě znamenalo řešit to hlavně veřejně s celou třídou. Dále se řešila voda. A to mi nebylo příjemné po nedávné události. No a k tomu pasování na mazáky. Plánování maturiťáku. Mnoho věcí týkajích se třídy, ze kterých jsem byla plně vynechána. Třeba o maturiťáku a o tom, že se plánoval jsem se dozvěděla až když začaly prázdniny a to už ho má ta třída naplánovaný od února. Promiňte, ale zas tak neviditelná a nepřístupná si nepřijdu, aby mě z toho úplně vynechali. Bolelo to upřímně. A když se ten náš učitel drze zeptal byla to pro mě jedna z posledních ran toho dne. Byla jsem totiž rozhozená už z domova, neboť rodiče zjistili v jakém množství školu vynechávám. A moje nálady? To ráno byla moje nálada opět na bodu třaskaviny. Takže jsem se pohádala s otcem a vše bylo opět temné všude. Vztah jsem spravovala pořád. Valdimíra jsem ignorovala a on díky bohu mě. Když šel jeden po chodbě druhý se otočil a šel jinak. Prostě ignor. Stejně to miláčkovi nestačilo. A já se tedy trápila čím dalším to mohu odčinit. Asi nijak. No a tak mi bylo mizerně. A víte co? Měli jsme první hodinu suplovaný dějepis s učitelem z výtvarky. Takže nám dal volnou hodinu. Ivanina zóna kdy zranit. A já byla ten den vážně slabá. Vyšla jsem proto rychle před třídu a usadila se ve výklenku a přemýšlela, proč já jsem jejím terčem. Proč se mi stalo, co se stalo. Proč a proč prostě.Takové ty otázky, když jste na dně a nevíte kudy kam a nutně potřebujete obejmou. Byla náhoda, že Keksova třída skončila dřív a ona šla po chodbě mým směrem. Když viděla, že bojuji se slzami, šla rovnou ke mně. Nesnáší někoho utěšovat, protože neví jak na to a já ji proto nechtěla nutit. I tak to dokázala. Objala mě. Poslechla a šla semnou na toalety utřít slzy. Milovala jsem jí za to, protože přišla zrovna když jsem potřebovala. Tu holku mi poslal ... řekněme Vesmír. :)

Takže už po první hodině jsem byla topena v slzách. Poprvé na veřejnosti od 12 let. Poprvé před někým jiným než rodiči, bratrem a prarodiči. Jo poprvé za život jsem ukázala slzy "světu"- své nejlepší kamarádce.Dobře tak dál. Prostě rozložená. Zničená a nevím co ještě jsem musela na další hodinu a potkala třídního, který se vážně drze zeptal na holky. Ne bylo toho moc a tak jsem zavolala Alině. Ta ale mi řekla, že dnes vážně chtěla dojít, ale že když vzala učebnice do ruky otočil se jí žaludek a začala se klepat. (Myslíte, že kecám? Kdybyste viděly, že kvůli Vám udělali nějací lidi z ní naprosto zlomenou osůbku schovanou věčně doma, asi byste pochopili.) A dost. Stačilo. To už jsem prostě nesnesla.
"Dobře. Teď se tomu postavíš čelem Sáro! Prostě TEĎ!" a šla jsem. Do ředitelny. Přesně tak .Pan ředitel byl vždy moc hodný. Staral se o vše, co mohlo někomu ublížit. A já jako tanečnice jsem spolupracovala s ním a dalšími kantory na různých vystoupení pro školu. Prostě když bylo nejhůř, myslela jsem, že se na něho mohu obrátit pro radu. A tu jsem dost potřebovala. Škoda, že jsem zapomněla jak se zachoval ve druháku, když se mě přišel zeptat na moji malou docházku (to se ještě ale opravdu jednalo o zdraví) a moje zhoršené známky. Když jsem mu tehdy totiž nastínila, že sice docházka nemá s Ivanou nic společného, ale známky ano, najednou vstal a se slovy
"Ivanka? Ta hodná holčička?"
Odešel. Prostě odešel a to mám i svědkyni.
Jenže tento čtvrtek jsem na to úplně zapomněla, a tak jsem za ním prostě přišla a vše mu řekla. Jak hloupá jsem byla?
Jak ukázal čas tak hodně.
Pan ředitel vše zapsal a tvářil se mile. Od něho jsem odcházela s úlevou, že se třeba něco změní a s nadějí že společně najdeme řešení. I doma jsem byla více klidná a připravovala jsem se na operaci.


Operace proto přišla velmi rychle. V pondělí jsem ulehla a až v úterý jsem měla mít operaci. Miláček mi řekl, že nepřijede vůbec. Taneční partner se výjimečně taky neukázal. Takže jsem na to, co se dělo, byla zase sama...
(A teď sem dám moji konverzaci s kamarádkou. Já udělala pár chyb, ale... Řekněme, že chci abyste mě soudili a já našla už chyby i u mě. Ta kamarádka je jedinou osobou, která zůstala aspoň na oko na mé straně. Takže začínáme.)

Na oko nevinná konverzace skončila mojí duševní smrtí.
Gabča: Potkala jsem tvoji mamka a pry jsi v cajku, tak jen píšu, že je tu nuda a že tu dneska nikdo není:)) Nemám prachy a bohužel ani čas za tebou zajet, ale až budeš doma můžu se u tebe stavit, jestli budeš chtít.:)
Sára: Jasně že budu chtít :-* kde jsi potkala moji mamku??? Jak jako že tam nikdo není? :D není tam mooc velký bum? Vysvětlila jsi to Dariánovi?
G: Byla ve škole:) Je nas tu asi třináct a Dariána jsem od pátku neviděla:)
S: Aha no jakto, že tak málo?
G: Jsou na nějaký akci s učitelkou:)
S:Aha :P jsem psala mamce c říďa snad poprvé jsem dostala naprosto stručnou odpověď - 1.slovo (já to psát nebudu. Kdyby náhodou tento blog vyšel někdy na světlo.)
G: A co se dělo?
S: Zašla za ním a žádala ho o individiduál pro mě nebo jiné řešení. No ale on jí nepodal ani ruku ... Chtěly jsme to řešit v klidu. Proto jsem taky šla za ním a on jí řekl, ať si podáme trestní oznámení...
...
...Tak a to bylo úterý ráno ještě když jsem vnímala přes prášky. Jenže v 9 ráno už jsem šla na sál a tak jsem neviděla poslední sms od Gabči...
G: Trestní oznámení chtějí podat i Ivana a její parta. Poradil jim to ředitel...
S: Na koho? :D zrovna oni...
G: Na tebe za křivé obvinění...
S: Tak v tomto maj smůlu mají předem prohrané... :/ protože to není křivé obvinění
G: Já vím, ale hodně lidí by je podpořilo... už jsem ale s Ivanou mluvila a snad ji i trochu sklidnila...
S: Hodně= kluci ze třídy. Já mám na své straně jiné lidi nechci aby to znělo namyšleně, ale řeším to již delší dobu s věrohodnými lidmi v zastoupení si myslím, že mám navrh...
G. I holky má Ivana, ale to je jedno, jestli máš plán tak je to to hlavní...
S: Já to nechci hlásit. Taky do toho nechci motat jiné lidi. Chtěla jsem jen řešení od ředitele. Týká se to jen jeho , mne a Ivany s jejím spolem. Nevím, co je do toho co holkám, kterých se to VŮBEC netýká.
G: Baví se o tom půlka školy
S: C je půlce školy do toho? Těch se to netýká...
G: A cos čekala?! tahle škola je cihlová drbna... všichni všechno věděj...
S: Ale nemaj c stát za Ivanou nejsou v té třídě, nic neví sere mě to asi se nastěhuji k miláčkovi a dochodím to u nich. A ano jsem zoufalá...
G: Já myslela dylinky...
S: A co jim je do toho těch se to taky netýká ty se vždy jak ovce postaví za toho, kdo je silnější což já z jejich pohledu nejsem... Z Ivany mají aspoň nějaké zisky (matika a fyzika) ze mě nic...
G: Z ní maj hovno, ale ona chodí do školy, tak ji podporují... od tebe nikdy neslyšely stížnosti až teď...
S: Nejsem chudinka co si bude stěžovat každému na potkání, kdyby koukali očima a ne z**dkem třeba by nestali za nima... a viděli by, co se děje
G: A navíc je Ivanin nohsled jejich kamarád... to nezapomínej...
S: Nezapomínám taky vím jak leze lidem krkem takže zas takový kamarád to není takže pokud ty holky mají nějakou hodnotu a mozek v hlavě pochopí kde je spravedlnost
G: To si opravdu tak naivní? Dyk i ředitel stojí na jejich straně, to si ještě myslíš, že dopadne nějak pozitivně? Nohsled je pro ně furt větší kamarád než ty a Ivane je silná manipulátorská osobnost... to není myšleno nějak zle, ale ja nevidím dobré východisko...
S: Já mám konečně dost síly na to bojovat a stat si za svým šikanují mě již dost dlouho ja už si to nenecham libit aspoň se mě zbaví jak si to už dlouho přejí...
G:Přesně o to jim jde, dostat tě ze školy, ale to je na dlouho... Až k tobě půjdu, dáme řeč:)

Tím skončila naše skvělá konverzace. Lehla jsem si zničeně do postele... to bylo tak krásné probuzení po narkóze, že bych raději usnula v narkóze znova...
Ředitel jim radí ať podají trestní oznámení... Nejen, že to křičel na mojí mamku dle toho co říkala( a to prý opravdu bouchal do stolu pěstí a osočoval ji), ale ještě k tomu navádí sotva zletilé studenty. Je mě i jim jasné, že to nemůže dopadnout pro mě dobře, i když mám na své straně psycholožku, učitelky 2 a poradkyni ohledně vztahů. V dnešní době to nic neznamená, neboť se úžasná psychická šikana nedá prokázat!!!

Nutně jsem potřebovala slzy a tak jsem se otočila k Evenlyn zády a dělala, že spím, zatímco mi stékaly tiché hořkoslané slzy bolesti po tváři do polštáře. Copak to neskončí? Copak to nelze vyřešit? Bála jsem se. Potřebovala jsem kamarádku, ale zavolala jsem mamce. Ta řekla ať napíši na linku bezpečí, že mi poradí, jak to řešit. Udělala jsem to. Chtěla jsem s tím něco udělat, protože už v té době jsem věděla, že po dobu mé nepřítomnosti schytává šikanu Gabča a takový nenápadný zrzek třídy Jindra. Nelíbí se mi, že bych zbaběle utekla a je tam nechala. Ještě jsem nebyla tak slabá, abych se jim nechtěla postavit...

"Slečno Sáro máte návštěvu." Řekla sestra a odešla.
Vyběhla jsem z postele a pelášila do společenské místnosti. Doufala jsem, že to je miláček a nebo Keks. Miláček nepřijel. Jak už jsem řekla, celý týden se nezastavil. Bolelo i to to no.
Ale byl to můj Keks. Byla jsem v sedmém nebi, protože jsem si před hodinkou povzdechla, že potřebuji kamarádku a ona se PŘED HODINOU rozhodla z ničeho nic, že místo domů ze semináře, týkající se, jo podržte se, trestního oznámení, pojede zamnou a překvapí mě. Myslela jsem, že ji políbím, neboť byla vždy tam, kde jsem potřebovala kamarádku. Když jsem jí ukázala konverzaci začala se hrabat papírama a objevila děsivé věci, jako to, že když to podají, tak si mohu jít i sednout.
Bylo mi hrozně, ale Keks byl semnou a tak se vše zdálo být lehčí. Aspoň nachvilku... Zbytek pobytu jsem jen řešila, co s tou situací...

Linka bezpečí mi napsala, že neví kolik mi je, ale že pokud jsem nezletilá může se s tím dělat to a to. Jenže... pokud jsem plnoletá, nejde s tím udělat nic, než že se budu soudit!
Po 18.narozeninách už Vám vlastně v tomto státě nikdo nepomůže.
Když přijela zamnou tedy Alina a já jí to řekla, odnesla další den hned papír o ukončení studia do ředitelny.

Život se umí dobře zkomplikovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama