Žiji jen jednou... tak budu žít naplno a NIKDY se nevzdám!

Lyžuje se na pláži

13. července 2014 v 11:42 | McStery |  Sára, jméno mé!
30 stupňů na sluníčku... Tolik ukazoval teploměr v pravé poledne letos v Itálii v období března. Sníh na sjezdovkách byl, ale ve stavu poledním tož polotekutém. Člověk pak přemýšlel jestli není spíš u moře. A víte co? Miláček jel opravdu s námi taky. Byla jsem nadšená jenže pak... Začali naše tiché žabomyší války s tatíkem a já byla nabručená. To se odrazilo v mém chování a Miláček to sem tam nedokázal zkousnout. No ono se těžko zkousne něco, co pro Vás nemá prostě žádný důvod. Takže se stávalo, že jsem přišla večer do postele a miláček semnou nemluvil. Nutno říct, že stávalo se to dost často.

Hory tedy byli mojí horskou dráhou na entou.Můj tanení partner Adam jel se svojí rodinkou taky a měli apartmán hned vedle nás. Já se dost bavím s jeho sestrou Alicí, a tak jsem někdy večer za ní zašla daly jsme vínko a dortíčky a bavily se. Jen se to někomu moc nelíbilo.
Opravdu celé moje hory byli plné stresu, co zase pokazím. A že se mi povedlo pokazit toho hodně, to ani nemusím asi říkat, že :)

Na horách jsme si dost nakoupili všeho možného a já se těšila domů. Život byl plný nečekaného.

A to s námi na horách byl ještě jeden kluk. Není asi vůbec normální, protože jsem ho přistihla sedět v našem pokoji na mé straně postele a prohlížet si obsah mého stolku- měla jsem v šuplíčku spodní prádlo!
A světe div se, od té doby postrádám svojí podprsenku. A když Vás vrhnu trošku na budoucnosti asi o měsíc později se mě zeptal zda jsem ji již našla. To by bylo teoreticky normální, kdybych mu o ní řekla. Já mu o ní ale neřekla, takže neměl vůbec vědět, že se ztratila. Mám vážně štěstí v tom mém životě.

Začínám se bát, co přijde po horách... A jo další operace.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama