Žiji jen jednou... tak budu žít naplno a NIKDY se nevzdám!

Co je šikana

22. srpna 2014 v 19:39 | McStery |  Šikana a vše k ní

Definice pojmu šikana

Dle metodického pokynu k prevenci a řešení šikanování mezi žáky (čj. 24 246/2008-6)

Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Nově se může realizovat i prostřednictvím elektronické komunikace, jedná se o tzv. kyberšikanu. Ta zahrnuje útoky pomocí e-mailů, sms zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky apod. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. (met. pokyn 24 246/2008-6)

Dle odborníků (zjednodušený výtah)

"Za šikanu se považuje, když ti jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně, ubližuje. Znamená to, že ti někdo, komu se nemůžeš bránit, dělá co je ti nepříjemné, co tě ponižuje nebo to prostě bolí. Strká to tebe, nadává ti, schovává ti věci, bije tě. Ale může ti znepříjemňovat život i jinak - pomlouvá tě, intrikuje proti tobě, navádí ostatní, aby s tebou nemluvili a nevšímali si tě."

Dle současných právních norem

Aktuální právní úprava pojem šikana nebo šikanování nepoužívá. Státní zástupci, policisté, soudci aj. s pojmem sice často pracují, ale postižitelnost jedince může být pouze tehdy, pokud naplní skutkovou podstatu některého z konkrétních trestných činů. Nejčastěji jde o omezování osobní svobody, vydírání, loupež, ublížení na zdraví, vzbuzení důvodné obavy, znásilnění nebo pohlavní zneužití, poškozování cizí věci.

Šikana je systematické zneužívání moci. Je to nemoc skupinové demokracie a má svůj zákonitý vnitřní vývoj. (Dr. Michal Kolář)




Formy školní šikany

  • fyzické násilí
  • vydírání (dítě je nuceno nosit peníze pod pohrůžkou násilí, nechávat opisovat domácí úkoly apod.)
  • pomluvy
  • zesměšňování (snižování pozice v kolektivu)
  • ignorování dítěte
  • vyhrožování (násilím, vyzrazením tajemství apod.)
  • braní věcí (peníze, sešity, svačina ...)
  • poškozování majetku (poškození až zničení mobilu, zašpinění oblečení, trhání sešitů ...)
  • žalování nebo pomlouvání u učitele
  • šikana se sexuálním podtextem (může dosahovat až k pohlavnímu zneužívání a znásilnění)
  • kyberšikana (pomocí informačních technologií)
  • mobilní telefon - obtěžující SMS, zesměšňující MMS ...
  • internet - obtěžující, útočné emaily, vytváření stránek a blogů s cílem zesměšnit, pomluvit ...
Mobbing

Jde o systematické znepříjemňování života člověku na pracovišti. Pokud je četnost alespoň jednou týdně po dobu půl roku, mluvíme o mobbingu.


Existuje několik fází:

1. Přicházejí drobné útoky a schválnosti. Agresor, tzv. mobber, šíří o oběti pomluvy, zadržuje jí přístup k informacím. Jde ale dosud o neplánovanou činnost.

2. Následuje přechod k mobbingu a systematický psychoteror. Veškeré schválnosti jsou připravované s cílem oběť zlikvidovat, vyvrhnout z kolektivu a vlastně i odstranit.

3. Dochází ke konkrétnímu napadání ze strany personálu nebo vedoucího pracovníka. Oběť bývá často označována jako "černá ovce". Následuje vyhrožování výpovědí a mobbing dostává jakési požehnání od vedení.

4. V posledním stupni je cíle dosaženo. Vyčerpaná oběť se dopouští přesně těch chyb, které jí zpočátku byly neoprávněně vytýkány a opouští zaměstnání. Síla kolektivu zvítězila.

Společenská nebezpečnost fenoménu je značná. Může být podnětem k sebevraždě (20 % všech sebevražd). Oběť je postupně deptána a připravena o sebevědomí. Následky si někteří lidé nesou celý další život. Šikana s názvem mobbing můžeme pozorovat téměř u 20 % lidí.
Obranou proti mobbingu je včasná prevence Příznaky jsou zcela jasné. Pokud na obranu oběť nestačí sama, může se obrátit na různé instituce (úřad práce, odborové organizace, občanská sdružení, psycholog ...). Pomoci může i kolega, který se "tažení" proti oběti nezúčastnil. Důležitá je víra v sebe a v žádném případě to nevzdávat. Většinou je právo na straně oběti.


Historie šikany


Podobný jev už v poněkud kultivovanější podobě dostal název v době starověkého Řecka. Ostrakismus je v původní formě tak zvané střepinové hlasování o vypovězení občana ze starověkých Athén. V současné době je tento pojem používán obecně - ostrakizovat znamená vyloučit jedince z kolektivu.


Starověké Řecko
Ostrakismus byl zaveden v athénské ústavě v roce 510 př.n. l.. Spočíval v hlasování občanů pomocí hliněných střepů ( řecky ostrakon) o tom, je-li někdo z nich nepřítelem státu. Každý rok, zhruba v našem měsíci lednu, lidové shromáždění rozhodovalo o tom, zda je v daném roce potřeba hlasovat o vypovězení nějaké osoby. Byla - li odpověď kladná, uskutečnilo se hlasování v některém z následujících dnů. Lidové shromáždění hlasovalo tím způsobem, že každý z účastníků napsal na hliněný střep - levný dobový psací materiál - jméno člověka, který podle jeho mínění představoval největší nebezpečí pro obec. Shromáždilo-li se více než 6 000 hlasujících, pak ten, jehož jméno bylo na střepech zmíněno nejčastěji, byl automaticky vypovězen na 10 let z Athén. Do domovského města se po tuto dobu nesměl pod hrozbou smrti vrátit. Dotyčný však nebyl nijak poškozen na majetku, nic mu nebránilo sehnat si prostředníka, který by jeho majetek po dobu jeho nepřítomnosti spravoval. Ostrakismus, původně ustavený jako ochrana proti nastolení tyranie, byl hojně využíván v politickém boji, kdy dopadal i na schopné a ambiciózní politiky. Docházelo i k případům, že ostrakizovanému byl zvláštním výnosem povolen předčasný návrat. Kupříkladu v době hrozícího perského vpádu roku 480 př. n. l. byl z vyhnanství předčasně povolán osvědčený vojevůdce Aristeidés.
V současnosti je tento pojem používán v sociologii pro jednu z forem sociální kontroly. Ostrakismus je vytěsnění jedince z kolektivu nebo společnosti, jeho částečné nebo úplné ignorování. Je využíván kolektivem jako trest nebo někdy jako forma nátlaku. Nejčastější je v kolektivech dětí a mladých lidí, kde slouží k částečné nebo úplné izolaci neoblíbeného jedince - tedy šikaně.


Naše současnost
Ve Španělsku se obětí školní šikany stává asi sedm procent dětí a dospívajících ve věku od devíti do šestnácti let. V Německu se to týká asi deseti procent všech žáků a ve Francii dokonce třinácti procent. Učitelé říkají, že děti ztrácejí zábrany a uchylují se ke stále násilnějšímu chování. V Británii se loni v listopadu obětí šikany stala dvanáctiletá Bianca Powellová, která úspěšně podstoupila léčbu rakoviny. Jeden ze spolužáků jí zapálil vlasy, které jí po čtyřleté chemoterapii právě začínaly růst. Šikana ve školách mívá mnoho podob: krádeže a ničení pomůcek a dalších věcí, vysypávání tašek, záměrně vyvolané střety, veřejné zesměšňování. Nad některými projevy šikany zůstává rozum stát. Studenti školy v severoněmeckém Hildesheimu půl roku pravidelně týrali spolužáka. Nutili jej líbat jim boty, jíst křídu a masturbovat….
Také u nás jde o velice závažný problém, proti kterému je nutné bojovat a to pod dohledem odborníků. Jinak může být tento boj kontraproduktivní.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama