Žiji jen jednou... tak budu žít naplno a NIKDY se nevzdám!

Seminární práce z psychologie

23. srpna 2014 v 19:45 | Michelle |  Šikana a vše k ní
Šikana a šikanování ve škole


Úvod
Když žák pravidelně druhému bere svačinu, je to šikana? Když partička holek jedné "oběti" kreslí do sešitu obrázky a vzkazy, je to jenom legrace? Ona hranice, kde končí legrace a začíná šikana, je nesmírně tenká. Obecně převládá tendence považovat za šikanu situaci, kdy padají facky a kopance. I ony zdánlivě neškodné malůvky v sešitě a snědená svačina však už šikanováním jsou. Podle současných výzkumů (uvádí je ve své knize Skrytý svět šikanování na školách Michal Kolář) je šikanou postiženo zhruba tři sta tisíc dětí. Celý problém přitom naráží na přímo fatální nedostatek informovanosti ze strany učitelů. Ti jsou totiž, pokud se na jejich škole, v jejich třídě, provalí případ šikanování, většinou naprosto bezradní. Přitom (samozřejmě na výjimky) není pochyb o tom, že učitelé vůli čelit šikaně nepostrádají. Chybí však to zásadní, metodická příprava pedagogů, jak v případě objevení šikany mezi žáky postupovat.
Co si představit pod pojmem šikana?
Šikanování je zařazeno mezi ty sociálně patologické jevy, které jsou stále více středem pozornosti a které zasahují stále širší kategorie obyvatelstva. Při němž je zejména omezována osobní svoboda, svoboda rozhodování, je ponižována lidská důstojnost a čest, mnohdy je obětem ubližováno na zdraví či na majetku. Jedná se o složitý a komplexní problém, který není možno právně pojmout jako jeden celek, neboť svými znaky a důsledky zasahuje do různých právních odvětví.
Šikanování je problémem komplexním, na jehož řešení se podílí více vědních disciplín a jejich přístupů:sociologie, psychologie,pedagogika,psychologie,etika,aj.,je tedy problémem celospolečenským.
Pojem šikana zavedl pražský psychiatr Petr Příhoda, který jako první u nás před listopadem 1989 veřejně promluvil o tom, co se dělo v socialistické armádě mezi \"bažanty\" a \"mazáky\" a co bylo v té době nepřekročitelné tabu.
Definice šikany
Po dlouhém hledání jsme nenašli v našem právním řádu definici šikany. Povedlo se nám však najít definici z metodického pokynu Ministerstva školství MŠMT č. 28 275/2000-22. V tomto pokynu je dán návod školám a jejím pracovníkům, jak šikaně předcházet a jak ji řešit. Metodický pokyn definuje šikanu takto:
"Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování až zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků."
Velikým problémem šikany mezi dětmi je ta skutečnost, že je prováděna dětmi na dětech, které nejsou plně duševně vyvinuty. Následky mohou negativně ovlivnit další výchovu oběti i agresora. Pro nedostatek věku nejsou mnohdy agresoři trestněprávně či občanskoprávně odpovědni. Výchovná opatření, která proti nim lze uplatnit jsou mnohdy nedostačující. Agresor tak uniká trestu a mnohdy v šikanování pokračuje, což u oběti vede k pocitu nespravedlnosti. Může také nastat případ šikany, kdy oběť je nucena k páchání trestních činů (ubližování, krádeže apod.), čímž se stává nedůvěryhodnou osobou v očích učitelů, policie, kteří oběti nevěří, že činy spáchala z donucení. Stává se, že agresoři zůstanou neprozrazeni a oběť může být ještě více poškozena.
Obecně bývají uváděny tyto základní rysy šikanování:
- oběť toto jednání vnímá a prožívá jako hrubý zásah do osobní integrity
- existuje nepoměr sil mezi obětí a agresorem (agresory), přičemž však nejsou k sobě ve vztahu nadřízený a podřízený
- na rozdíl od jiných agresí ve školním prostředí šikana je samoúčelná, nesměřuje k nějakému cíli, neřeší problém.
Šikanování se může realizovat různými způsoby:
-psychické týrání
- vydírání
- vyhrožování
- zesměšňování
- krádeže okradení dítěte (oblečení, hračky, pomůcky)
- ničení majetku oběti zničené sešity, oblečení, boty, vysypaný obsah aktovky do kaluže.
- vyčleňování jedince z kolektivu
- násilné a manipulativní příkazy
- fyzické napadání
- znásilnění
- pohlavní zneužívání oběť je donucena např. pózovat nahá před fotoaparátem
- omezování osobní svobody agresoři zamknou oběť na záchodě, v šatně, ve skříni apod.
Tento výčet samozřejmě není úplný. Různé projevy šikanování mohou nabývat různé intenzity. Minimálně 300 tisíc dětí je v českých školách šikanováno. Na agresivitu části nejmladší generace začínají upozorňovat i učitelé. Ti se totiž často stávají terčem ostřejších děti, které sprostými slovy nešetří.
Epidemie násilí - Divné děti
Příběhy se kterými se ve své praxi setkává Mudr. Jana Drtinová, vedoucí pražského Krizového centra linky bezpečí Nadace Naše dítě, jsou mnohdy příběhy přímo hororovými.
Spolužáci kopali do svého spolužáka jenom proto,že poučeni akčním filmy si chtěli vyzkoušet,jaké je to, kopat do bezmocného a bezvládného těla.
Malé slečny naopak rafinovaně organizují kolektivní šikanu proti své spolužačce, se kterou nesmí nikdo ve třídě promluvit, ona sama musí své trýznitelce sloužit, odevzdává jí peníze.
Jiný příběh je o šikanovaném chlapci, který se musel dívat na nástroje, jimiž měl být podle výhružek agresorů (1) zabit, pokud nepřinese další peníze.
"V podvědomí lidí je šikanované dítě většinou dítě s nějakým handicapem.Osobnost šikanovaného se však změnila.Šikanované dítě je dnes intelektově,emočně a hodnotově zranitelnější,něž jeho spolužáci,má kolísající a občas sníženou sebedůvěru.Například po prodělané viróze,po přechozených chorobách,eventuálně po atacích ekzémů a alergických onemocnění.Dalším znakem těchto dětí je,že jsou to děti rytířsky-gentlemansky vychované,programově se neperou.Ne proto,že by to neuměly,ale proto,že to z principu považují za primitivní".
Naopak agresory jsou většinou děti sociálně pružné,přizpůsobivé,neproblémové,stávají se z nich mnohdy neformální vůdci třídy.(2)
Agresátor je osobnost,která touží po moci a dominaci.Trpí naprostým nedostatkem empatie,nemá nebo nezná pozitivní konstruktivně jednající dospělé vzory.má touhu ovládat a dominovat druhé. Určitou roli při vytváření agresivity (už v předškolním věku) hrají temperamentové dispozice, zejména vznětlivost a impulsivita.
Mlčící skupina
Šikana není nikdy záležitost jednotlivců.
,,Jedná se o kolektivní dění,které v několika fázích zachvacuje všechny členy skupiny,třídy".
1.fáze-dítě prožívá osamocenost,jádro třídy jej nepřijalo mezi sebe,stává se neoblíbené(ý) i uostatních spolužáků.Jde o fázi pomluv,malých intrik za jeho zády.
2.fáze-začíná drobnými žertíky a zesměšňováním dítěte.Jedni je vymýšlejí,druzí se na vrub spolužáka baví,třetí-mlčící většina-se tváří jako by nic.
Odtud je jen krůček k
3.fázi-ve které se vyhraňují pozice, je jasné, kdo je agresor. Třídní kolektiv přijímá jeho ideologii a pseudomorálku, jejímž základem je zákaz žalování a ,,práskání".
2 Takové děti dokážou ve třídě udržet pořádek. Ve třídě kde, vládne zdánlivý klid a učitel nemusí nic řešit, vládne většinou skupina agresorů,která kontroluje situaci. Tam by měl zkušený kantor přemýšlet o tom, že něco není v pořádku.
,,Mlčící většina je na světě. Násilí se jakoby neúčastní,ale také se proti ní nepostaví.Většina třídy je k trápení jedinci lhostejná,nebo se dokonce raduje,že není řada na nich.Nebo se jim sledování cizího utrpení dokonce libí.Pokud tato mlčící většina neangažovaně a pasivně přihlíží,je scéna pro šikanu připravena.",,Když se pak s těmito dětmi bavíte o prožité šikaně,jejich výpovědi jsou podivuhodně shodné.Většinou vypovídají,že šikanovaný spolužák,byl prostě divný,divně se koukal,choval.Někdy stejně argumentují dokonce i učitelé."
V nemalé míře šikaně napomáhá i změna společenského mikroklimatu. Dřív, když se děti nepřiměřeným způsobem praly třeba na autobusové zastávce, okamžitě zasáhli přihlížející dospělí. Dnes si netroufají, neradi se do věcí dětí pletou.
Násilí ve školní škamně
Proč se šikana vyskytuje ponejvíce ve školách? Jde o selhání učitelů či o nástup naprosto,,špatné"mladé generace, která se nedá zvládnout, a se kterou se nedá ve škole pracovat?"Každá dlouhodobá a neřešená šikana ve škole je důkazem o nedostatečné pozornosti učitele. Nejsou totiž na tyto situace dostatečně připravováni.
Každé páté dítě se ve škole setká se šikanou. Olomoucký případ, kdy žák základní školy vyžadoval po spolužákovi ,,výplatné", je jen špičkou ledovce. Podle odborníků násilí na školách narůstá a stále více nabývá podob ekonomické šikany.
Pedagogové, kteří chtějí případy agresivity řešit s rodiči, se stále častěji setkávají s reakcí"agresivita je v pořádku, aspoň se v životě prosadí"
Narůstá případů ekonomické šikany,vydírání-že dítě odevzdává někomu například peníze na obědy. Šikana se provalila až ve chvíli, kdy rodiče zjistili, že se jim ztrácí peníze. To se dítě vyplácelo, aby ho agresor nebil. Jestliže se s šikanou setkává dvacet procent dětí, tedy na 300tisíc dětí, dá se její výskyt podle specialisty na šikanu, psychoterapeuta Michala Koláře, hodnotit jako epidemický.
Nelítostná čísla o šikaně
40% žáků bylo na školách šikanováno
44% žáků se stalo svědkem šikany
21% žáků je šikanováno každý den
68% šikanující jsou chlapci
20% šikanující jsou dívky
21% nikdo oběti šikany nepomohl
Zdroj: Projekt Minimalizace šikany
Jak bojovat proti šikaně?
Jde vůbec úspěšně bojovat proti šikaně? Úspěšně bojovat proti šikaně nejde, ale jde najít dost řešení, které by mohla, alespoň částečně přispět k omezení šikany:
1)Besedy se žáky s cílem vytvořit atmosféru proti šikaně.
2)Linka bezpečí = bezplatný telefon.
3)Schránky důvěry ve škole.
4)Pedagogicko - psychologická poradna (pro rodiče a učitele).
5)Zlepšení komunikace mezi školou a rodiči.
6)Více mužů do škol.
7)Školní psychologové.
8)Zdůrazňování individuálních hodnot každého žáka (i v mimoškolních aktivitách).
9)Integrace tělesně postižených dětí do třídy (ostatní se pak naučí s nimi komunikovat a vyrovnají se s tím, že je někdo jiný).
10)Spolupráce s policií
11)Ohrožené děti naučit sebeobraně a vybavit je pro ni.
12)Výchovní poradci, příp. specializovaný učitel na šikanu
13)Školní řád (obsahující sankce za šikanu).
14)Pobyt šikanujících v diagnostickém ústavu.
15)Seznámení rodičů s příznaky šikanování jejich dětí.
16)Důsledná kontrola činnosti žáků o přestávkách, těsně před a po vyučování i při cestě do školy a domů.
17) Sledování varujících signálů provázejících šikanu.
Hlavní zásady správného postupu proti šikaně
1)chránit zdroj informací, neprozradit ho
2)Prozradit co nejméně o tom, co nám je a dosud není známo
3)Vyslechnout poškozeného, obviněného a svědky každého zvlášť a později jejich výpovědi konfrontovat.
4)Všechny výpovědi pečlivě zaznamenat.
Učitel musí zachovat klid, rozčílená reakce může poskytnout agresorovi vítanou zábavu a zlepšit jeho pozici. Musí za každou cenu začít chránit oběť před dalším násilím,s agresorem jednáme individuálně,ne před třídou,tlačili bychom ho do vzdorného postoje.domluva má obsahovat i hrozbu sankcemi,od zdržení po škole,přes náhradu za poničený oděv,oznámeni přestupku rodičům,po vyloučení ze zájezdu,z výletu,umístění na nějaký čas do nižšího ročníku,až po přeložení na jinou školu,nařízení ochranné výchovy,umístění v diagnostickém ústavu,dětském domově.
Třídě se oznamuje, zda a jak budou viníci potrestání a vyzveme ji, aby pokračování šikany nepřipustila.
Základní zásady trestání
Celou záležitost bychom měli co nejrychleji vyřídit a neměli bychom ji dětem připomínat. Odsuzujeme vždy čin, nikoliv dítě, na provinilci se snažíme najít to pozitivnější, na co můžeme navázat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama