Žiji jen jednou... tak budu žít naplno a NIKDY se nevzdám!

Nemoc štěstí nebere - Don't give up

27. září 2014 v 22:11 | McStery |  Články týdne
Bezstarostně si projela rukou ve vlasech. Slunný den bez jediné známky chmurného okamžiku. Ta malá holčička si zrovna hrála s bráškou a jejími 3 kamarády na zahradě. Honili se a hráli si na schovávanou. Život byl krásný. Plný nových objevů a nebezpečí. Tajuplný a přesto tak otevřený a jasný. Vše vypadalo jako z kýčovité pohádky. Ptáčci na drátech zpívali své árie, motýlci kmitali svými křídli a snažili se pokořit vítr. Nikdo netušil, že se blíží velký zlom, po kterém už nic nebude jako dřív.

3,5 letý chlapeček Lukášek utíkal, co mu nohy stačily, s bratříčkem Honzíkem schovat za strom. Anna byla nejstarší, a proto tak často pikala a musela je pak hledat. Petr a její bráška Sam už byli všichni schovaní a čekali, až se vydá Anna hledat. Na jednou uslyšeli křik. Lukášek upadl. Něco na tom ale bylo zvláštní. Nemohl se zvednout. Jako by ho jeho nohy odmítali nést. Když to viděla jeho maminka zavolala okamžitě doktorovi, který byl naštěstí velmi ochotný a přijel Lukáška zkontrolovat.
Vše vypadalo na něco naprosto banálního. Každý tomu věřil. Nikoho nenapadlo, že Lukáškův život už nikdy nebude jako dřív.

Když doktor přijel a podíval se na Lukáška, konstatoval, že je to opravdu zvláštní a že malého lukáška raději pošle na vyšetření. Vzali tedy Lukáška a vyjeli do nejbližší nemocnice. Kolotoč, který následně nastal, nám ukázal, že ačkoliv doktoři mlčí, diagnóza musí být vážná. A taky že byla. Svalová dystrofie. Ten malý nadšený chlapeček má svalovou dystrofii a brzo nebude už moci vůbec chodit. A tak začal nový život všem, co milého Lukáška byť jen trošku znali. On sám se musel naučit žít opatrněji a zvykat si, že časem přijdou nová omezení. nejprve mu to nedocházelo, ale pak, když přišlo kolečkové křeslo, výtah a bazén s nástavcemna plavání pro nemohoucí, pochopil, co se mu to děje. Myslím, že to byla nejhorší chvíle pro něho. Umírám. Řekněte, zvládli byste pomyšlení na to, že TEĎ už víte za jak dlouho umřete a jak? Ten malý chlapec musel. Vše se mu zkomplikovalo. Vrstevníci si hráli venku a on je mohl pouze pozorovat. Nemohl se jít projít. Samozřejmě do určité doby mu to šlo. Pomalu, ale šlo. Jenže doba nejhoršího nastala v době, kdy malý Lukášek dostal ono již zmíněné křeslo. Postupně zjišťoval, co všechno nemůže a jak moc ho třída vyčleňuje. Moje rodina- kamarádka mojí mamky= matka Lukáška, přestala mít dost času díky práci jezdit k nim domu a nakonec se jí povedlo aspoň jednou za čas tam zajet. Já to zkusila, ale bylo těžké vidět, jak chlapec, tak laskavý, plný dobra, Vám vypráví o tom, že chce jednou statek a že se postará o svoji maminku, zatímco vy víte, že se sotva dožije 20let. Poslouchala jsem jeho plány a bylo mi do breku. Jeho dva zbylí bráškové byli hulváti. Jinak se to říct nedá. Ožrala, co byl rád, že zvládl maturitu a Honzík byl zas jednodušího ducha, a tak mu nedělalo problém, nemocného Lukáška kupříkladu praštit nebo mu nadávat a jinak znepříjemňovat život. Po našem posledním shledání, kdy mi právě vyprávěl o onom vysněném statku, jsem ho 2roky neviděla. Pak jsem ho až v březnu letošího roku. Shledání bylo krátké. Pochlubil se mi, že už nemusí do školy a já v tu chvíly pochopila, že to jen zlehčuje a sám by moc rád studoval zemědělku. Choval se tak smířlivě. Nechápala jsem vůbec nic. Jeho maminka mi pak jen naznačila, že ve třídě si stejnak prožíval peklo, a že to je takto lepší. Pořád jsem měla dlouhé vedení.

Byl opět velmi teplý letní den, a já jela z praxe na veterině odpoledne domů s tím, že se musím stavit u Lukáškovi rodiny, neboť tam byla maminka na návštěvě. Bála jsem se toho. Protože to, co sem píši, je pravda, mohu Vám říct, že tato situace nastalo před tímto létem v březnu a následně o letošních prázdninách.

Ta v březnu mě poznamenala natolik, že pomohla tomu, abych zašla za ředitelem a začala něco dělat s šikanou. Vždyť mi ti lidi ve třídě dělají trosky z kamarádek a ničí jim vyhlídky na lepší život, za který se musí bojovat. Vzpomněla jsem si totiž na Lukáška, který se pořád snažil užívat si i když mu to nešlo a nenechal se nikým odradit. Jemu život odepřelo zdraví, ale mým kamarádkám jsem ho odepřít nechtěla nechat. To je ale mimo téma, takže se teď vraťme k onomu letnímu dni.

Přijela jsem k nim a hned se na mě Lukášek usmíval. Má malého krysaříka, který se od něho nehne. Zářili mu oči jako tehdy, když jsme hrávali na schovávanou. Vrátila jsem se v myšlenkách v čase a opět si začala říkat, proč zrovna on. Tak hodný, milý a cílevědomí kluk. Ne, to je něco, co asi nikdo nedokáže ovlivnit ani pochopit. Lukáš mě zatahal za ruku, jak mu to jen ruce dovolili a řekl mi, jestli nechci půjčit nějaké filmy. Jeho maminka mu zaplatila torrent, aby se mohl aspoň koukat na seriály. Šla jsem s ním a koukala jako puk. Čekala jsem filmy jiného ražení než Lidice, Hostitel atd. Měl opravdu pěkný výběr filmů a shodli jsme se na našem nejoblíbenějším. Hostitel vyhrál. On si přál aby někdo mohl vzít jeho duši a vložit ji jako v hostitelovi do někoho jiného a já zas obdivala tu nápaditost autorky. Povídali jsme si a povídali, až z něho vypadlo, že na aukru a bazoši s tátou hledají staré skútry a opravují je spolu. Lukášek se dívá a táta mu ukazuje jak a co dělá. Jeho počítač byl plný fotek retro skútrů, na kterých já osobně ujíždím a tak naše téma pokračovalo. Vyprávěl mi i, jak jeli s maminkou do Anglie a procestovali Anglii. Byl i ve Francii a dalších zemích. Jeho rodina se opravdu snaží, aby si mohl užívat všechno, co může. Odhodlání, které to v chlapci vzbudilo, vyráželo dech. Byl na vozíčku. Věděl, že mu již moc nezbývá, a tak žil svůj život tak, aby jednou mohl říct, že nežil úplně nadarmo. Jeho znalosti o motorkách a skútrech a přehled ve filmografii jsou obdivuhodné. A víte proč? Protože při této nemoci odchází i mozek a on dělá vše co může, aby si aspoň funkci mozku udržoval a snaží se, co může ji trénovat. Nevím, zda mu někdy poděkuji za to odpoledne, jedno ale vím jistě. Nikdy na něho nezapomenu. Ukázal mi, že život se má žít, i přes všechny překážky. Že lze být šťastný za každé situace a když máte přátele a rodinu, která za vámi stojí, tak jde úplně všechno. Inspirující osobnost. Jsem ráda, že ač jeho živůtek má být krátký, měla jsem zrovna já to štěstí, potkat ho a poznat, jak žít.


Tento článek chci proto věnovat Lukáškovi (jméno smyšlené, osoba reálná). Možná ho při prohlížení internetu najde a dojde mu, že je to o něm.


Lukášku i přes všechny nástrahy, co ti život připravil, rozséváš štěstí do srdcí svých blízkých. Jsi obdivuhodná osobnost a všichni tě máme rádi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama