Žiji jen jednou... tak budu žít naplno a NIKDY se nevzdám!

Big trip with crazy

23. září 2014 v 18:06 | McStery |  Sára, jméno mé!










Tak jo. Tak jo. Přiznávám se, že jsem opravdu netušila ( a stále netuším) jak začít. Na začátku prázdniny jsme si s Keksem prostě řekly, že někam vyrazíme někdy o prázdninách kempovat. Jak už to tak většinou ale je, když si hned neřeknete termín nikam se nejede. No a my VÁŽNĚ chtěly vyjet. V srpnu, když nám docházelo, že prázdniny se blíží svému konci, jsme si v jedno marné pondělí řekly, že v pátek zvedneme kotvy a odjedeme do kempu Cholín. Jezdí tam autobus z Prahy směr Seldčany a tak jsme neviděly žádný problém v dopravě. Žádná z nás nic neřešila až do čtvrtka. Ve čtvrtek to ale začalo.


  • S: "Ahoj Kekse takže zítra vyrážíme jo a v kolik? "
  • K: "Ahoj no ráno hned ne. "
  • S: "Já nemohu. Mám ještě jeden test neklasifikace z matiky zítra. Takže tak kolem 1hod by se dalo vyjet ne?"
  • K: "Dobře. Hele a v tom kempu jsou nějaké chatky? A co sprchy? Jídlo tam je? "
  • S: "Jedeme pod stan. To mi připomíná... Máte doma stan? Jíst se bude v hospůdce, ale asi by to chtělo tam zavolat."
  • K: "My nemáme stan... Počkat nemáme stan, ale zítra odjíždíme? Jsme borci no :D sežeň stan a já tam zavolám. "
  • S: "Jo tak to je fajn :D mám 4hodiny na to sehnat stan :D pa"
  • K: "pa a hodně štěstí"

Vzhledem k této konverzaci, jistě chápete, jak moc připraveny jsme byly. Od pátku do neděle máme být někde. Máme tam být pod stanem, který ale nemáme. Máme mít program s tím, že nemáme ponětí, kam to vlastně jedem a co je v okolí. Prostě opravdu cesta na blint.
Takže jsme obě nevěděly nic. V 10 večer jsem konečně sehnala stan i s donáškou - není nad kamarády "ctitele", a tak se další den teoreticky mohlo vyrazit.
Sbaleno. Připraveno a přidu si jak vánoční stromeček. Jedna taška s oblečením na ní spacák a karimatka. No a na zádech velký batoh :D Jo plus ještě stan v ruce. A mohlo se vyrazit.
Ráno jsem vstala tradičně v 6 a dojela do školy si napsat test. Pak jsem hnala rychle domu. Když mě bus vysadil doma, čekala již moje kamarádka s mamkou u dvěří a já ji tedy zodpovědně převzala :D Doma jsem vyměnila oblečení za letní a dopobalila své věci. Mohlo se vyrazit.
Problémy nastali už cestou. Jeli jsme s rodiči, protože bráška zrovna odjížděl pryč na taneční soustředění a tak nás mohli všechny vzít do Prahy. Jenže bráška nechal doma peníze pro trenéry a tak jsme se vraceli. Ještě že my dvě jsme to měly s velkou rezervou.
Když nás vyhodili na Andělovi dostaly jsme obě chuť na mekáč a zašly se tedy najíst. Tam jsme zjistily, že jsme vážně jak sestry, protože obě si dáváme hory cheeesů a vždy vyndáme okurku. A nejen to. I plno jiných věcí děláme stejně. Už tam jsme se dost bavily, protože ty pohledy kolemjdoucích byli úžasný. Dvě malé sotva 50kg vážící holky si to štrádují po nákupním centru v praze a každá má na sobě tašek jako vánoční stromek ozdob. Musel na nás být VÁŽNĚ krásný pohled.

Při tom všem, nám autobus málem ujel. Když jsme tak hezky nastupovaly celé uřícené řidič nás ještě hezky spletl, že do kolína nejede. Mě než došlo, že my chcem na cholín a ne do Kolína, pan řidič už pobavil celý autobus. Celé nervózní jsme dosedly a svá zavazadla jsme odhodily na jednu hromadu k ostatním zavazdům našich spolucestujících. Cesta proběhla dostvysmátě, protože jsme ani jedna nemohly uvěřit, že vážně jedeme kempovat. Že se to vážně povedlo a kdesi cosi. Pořád jsme se smály jak malé puberŤačky až jsme málem Cholín přejely. Prostě naše výprava. Když jsme došly do kempu pán na nás koukal dost nevěřícně. Nakonec nám ukázal kam máme upíchnout stan a šlo se na to.kde kdo by řekl, že postavit stan nic nebude, jenže to bych to nesměla být já abych to nedala obráceně, nezatloukla kolík do cetičky pro děti nebo netvrdila, že stan nemá vchod, zatímco stavím stan na vchod. Stan i přes moji nešikovnost byl za čtvrthodiny na světě a my se hezky nastěhovaly. Každá se převlékla a vyrazily jsme k vodě. Ani ne po 30 vteřinách ale Keks z vody vystřelil jak torpédo, protože se jí dotkla RYBA! Ano čtete dobře. Keks má panickou hrůzu z ryb a z vod, kde nevidí na dno a je tam šance, že tam budou ryby. Takže jsme do vody ten den již nevlezly.
Chtěly jsme další den jít na jednu rozhlednu, co je v blízkém okolí, a tak jsme se rozhodly se jít po té cestě kousek projít, že třeba dorazíme do města nebo vesnice se sámoškou nebo hospodou. Smůla!
Šly jsme hodinu a půl. Šly jsme bosy i obuté, bály jsme se každého auta a skákaly jsme do lesa. Dorazily jsme na jednu skálu, ze které byl krásný výhled a chvilku jsme se kochaly. Když jsme pak zašly za zatáčku byla tam mapa. To už měl Keks ruce pné květin, protože jsem je trhala a dávala jí je. Kdybyste nás znaly déle, věděly byste, že jsme byly asi rok zpátky tzv. zasnoubené. Šlo o vtip, protože jsme v té době obě měly smůu na kluky a veškerý čas jsme trávily spolu jako pár.
No zpátky k mapě. Na mapě jsme zjistily, že za 2 zatáčky má být něoc, co vypadá jako vesnice s názvem Smilovice. Nadšeně v očekávání, že nalezneme samoobsluhu nebo aspoň hospodu, jsme vyrazily. Svižné tempo nám vydrželo do chvíle, kdy jsme spatřily závoru. Byla tam strážní budka a pán co tam seděl nám hezky řekl, že Smilovice jsou nějaká "kempařská" nebo školící či co, oblast ministerstva financí! Chápete naše zklamání, když jsme zjistily, že jsme o nějakých 5kilometrů dál jen proto, aby jsme se vrátily bez jídla? Když jsme tedy tak šly nazpátek všimly jsme si cedulky "Cholín 1,5km" a řekly si, že pujdeme tedy lesní zkratkou, když už jsme ztracené. To byla ale nejšílenější chybka toho dne. Ztratily jsme se a objevily se někde na rozcestí s křížkem, špendlíky poblíž a chatama bez lidí. Nacpaly jsme se špendlíky a vydaly se mezi chaty. Díky bohu! Šla tam totiž rodinka, která nás poslala na správnou cestu. Když jsme tedy už byly na Cholíně, zapadly jsme okamžitě do "místní" jediné restaurace, které jsme se původně chtěly vyhnout. Než nás obsluha obsloužila trvalo to, ale mi byly za to jídlo rády. Smažák, hranolky, polévka a horká čokoláda. Byl to náročný výlet. Byli jsme ušlé, protože jsme šly obě v žabkách. Možná blázni. Řekl by asi kde kdo, ale co mělo následovat to je ... Posuďte sami :) Nic méně po tomto výletu jsme obě zapadly do spacáku a začaly plánovat, jak se dostat do Nového knína do kina. Dávaly Příběh Kmotra a my si řekly, že by nemuselo být špatné se jít do letňáku na něho podívat.Naše plány měly jen 1 malou chybku. Neměly jsme se jak tam dostat a jak se dostat zpátky.




pokračování příště... ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama